Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Dokud cítím

5. 3. 2009

"Musíte to ihned oznámit jeho rodičům Brumbále" naléhala madam Pomfreyová. V koupelně prefektů bylo hotové pozdvižení. Profesoři se zkláněli nad nehybným tělem, žáci se marně snažili nakouknout. "Já vím, jen se obávám reakce jeho otce, až zjistí příčinu jeho smrti" odpověděl Brumbál a opě se podíval na mrtvého chlapce. "A ona už to ví?" "Myslím, že ano. Ještě jsem ji totiž neviděl. ani pana Pottera a Weasleyho" povzdychl si Brumbál. "Nejspíš už někde oslavujou" řekl si pro sebe Draco, který se vznášel nad celou tou smutnou podívanou. Ano, to bezvládné tělo pod ním, patřilo jemu. Brumbál zvedl oči ke stropu "Draco, víš jistě, že chceš zůstat tady na hradě jako...." slovo duch už říct nedokázal. "Ano chci pane profesore" odpověděl mu pevně a snesl se na zem. Podíval se na sebe jak tam leží bez dechu a pak zamířil nejbližší stěnou pryč.

Zamířil do Zmijozelské společenské místnosti. Nějak si neuvědomil, že je duch, a že jeho přítomnost zde může vyvolat pozdvižení. Naštěstí tu nikdo nebyl. Všichni studenti se ploužili po chodbách, nebo pozemcích zdrceni tou zprávou, že Malfoy se zabil. I když to byl Malfoy, který každého nesnášel a ponižoval, i tak jeho smrt všechny zasáhla. Zkrátka patřil k Bradavicím jako k růži patří trny. Vznášel se u okna a začal vzpomínat na celý dnešní den. Duchové velice rychle přestanou cítít. Co se to tedy událo?

Prvotní důvod celého tohoto neštěstí bylo to, že se zamiloval. Bohužel nešťastně. Proč si nemohl najít nějakou zmijozelskou dívku. Proč nebelvírka? Sužovalo ho to a těšilo zároveň. Kdykoliv ji viděl, nedokázal se ubránit lehkému úsměvu. Jenže ona chodila ruku v ruce s jiným. S Potterem. Občas na něj pohlédla, ale hnedvrátila svou pozornost Harrymu. Občas v jejích očích zahlédl i něco víc, než jen obyčejný pohled. Ale ne to si jen namlouval. Viděl jen to, co chtěl vidět. Ach Ginny jak si ho sužovala. Nevybral si správně. Ale přesto to nechtěl vzdát. jednou, až přijde ta správná chvíle, všechno ti poví. Taouhle myšlenkou se Draco uklidňoval denně. A ta chvíle dokonce přišla. Dnes po obědě.

Ginny nevypadala, že by byla ve své kůži. Seděla na lavičce u jezera a jen na něj nepřítomně koukala. Draco vycítil příležitost. Takhle sama zase dlouho nebude. "Ahoj" pozdravil, když došel těsně k ní. Otočila se a trochu zarazila. Překvapilo jí, že jí zdraví zrovna Malfoy. "Co chceš?" pronesla místo pozdravu a zase se k němu otočila zády. "Proč jsi tu tak sma?" nedal se odradit Draco. "Protože chci" odpověděla mu nevrle. Draco nečekal na další reakci a sedl si vedle ní. Lehce znervozněla, ale nic neřekla. "Chceš tu ještě něco Malfoyi?" koukla na něj podrážděně. Draco se jen usmál "víš, žeti sluší, když se zlobíš" Ginny na něj zůstala nevěřícně koukat. V jejím nitru se něco stalo. Něco, co už v ní bylo dlouho, ale nikdo to nemohl vidět. Ani ona sama si nechtěla něco takového připouštět, ale tohle na ni přece jen zapůsobilo. "Proč si mě tak prohlížíš?" zeptala se podezřívavě Ginny. "Jen tak" odpověděl Draco a přitom si pohrával s kanečky jejích vlasů. Neodtáhla se, ale věděla, že by měla. Draco nepřestával. Naopak. Od konečků vlasů přešel k její tváři. Díval se jí do očí. Lehce chytil oběma rukama její hlavu a přitáhl si ji k sobě. Docela ho překvapilo, že se nebrání, ale neměl chuť o tom přemýšlet. Přiblížil se k ní jen na pár centimetrů. Cítil, že Ginny je nervózní. Cetil její dech, už na nic nečekal. Políbil ji. jakoby mu tělem projela elektřina. Ginny mu vjela rukou do vlasů a pootevřela ústa. Draco toho využil a vnikl jazykem do jejích úst. Tuhle hadí hru hráli jen pár vteřin. Najednou se Ginny odtáhla. "Nech toho" okřila ho, ale v očích měla zvláštní výraz. Draco se jen ušklíbl "Neříkej, že ti to tak moc vadí" Ginny se zatvářila naštvaně. "Vadí protože,....." větu ale už nedořekla a raději rychlím krokem odešla. Draco si jen povzdychl. "To jsem neměl dělat" řekl si a zamířil do hradu.

"Ginny jsi v pohodě?" ptal se Harry ve společenské místnosti o hodinu později. "jo, jo jsem" odpověděla mu, ale pořád byla duchem nepřítomná. Harry to pozoroval už delší dobu, že se Ginny změnila. Ne jen poslední hodinu. Věděl, že už dávno ho nemiluje, tak jako dřív. Tušil i, že první příčku jejího srdce už dávno neobsazuje on, ale bál se zjistit kdo ho nahradil. Taky ale věděl, že ho Ginny nepodvádí a toho si cenil. "Půjdu se projít" řekla najednou Ginny a zvedla se, políbila Harryho a odešla. zastavila se ve vstupní síni a posadila se na schody. Najednou se ze sklepení vynořil Draco. Zastavil se, kdyt uviděl Ginny na schodech."Ahoj" Ginny jen zvedla hlavu "zase ty? Co chceš tentokrát?" zeptala se jedovatě. Draco se trochu zarazil. Jeho malá naděje se rázem rozplinula. "Nic nechci. Jen jsem tě pozdravil" odpověděl Draco a snažil se schovat zklamání pod roušku arogance. "Tak když nic, tak na mě nemluv" "Hele co má tohle znamenat?" zvýšil trochu hlas Draco.Ginny se zvedla a vydala se nahoru po schodišti. Pak se ještě otočila a podívala se na Draca "Nevim jestli ti to nedošlo, ale miluju Harryho. Nenávidim tě" Procedila skrz zuby a odešla. Vyslovit tuhle větu pro ni vyžadovalo obrovské přemáhání. A víc než kohokoliv jiného o tom chtěla přesvědčit sama sebe. Dokud byl Malfoy jedovitý a arogantní na všechny kolem, bylo to jednodušší. Draco zůstal ještě nějakou dobu stát pod schodištěm. Tahle věta ho zasáhla natolik, že si ani nevšiml slz, které jí při těch slovech kanuly z očí. "Nenávidí mě" zopakoval si Draco její slova. "Co jsem vlasntě čekal. Co by na mě mohla milovat." pak rychlím krokem odešel do své ložnice. Chvíli se přehraboval ve svých věcech a pak konečně našel co hledal. Vzal malou modrou lahvičku a odešel do koupelny prefektů. Sedl si na zem a lahvičku otevřel. "Nemůžu koukat na ot jak mě nenávidí. Neměl jsem k ní nikdy chodit" řekl pr osebe a vypil celý obsah. Během minuty se sesunul k zemi a naposledy vydechl. Takhle ho tu našla Uršula a ihned letěla pro Brumbála. Dracův duch zatím odmítl odejít a zůstal nad svých tělem do příchodu profesorů. Brumbál musel vědět, proč Dracův život ztratil smysl.

"Ano takhle se to událo" přemítal pro sebe Draco stále ještě před oknem. Ještě pořád cítil zvláštní pocit, když si vzpomněl na Ginny. Najednou dostal chuť zjistit, co to s ním udělá když ji uvidí. Proletěl snad celý hrad, až ji konečně našel u Uršuli na záchodech. Zůstal za umyvadli, aby ho neviděli. Neviditelnost ještě tolik neovládal. Vždyť byl mrtvý sotva dvě hodiny. Ginny seděla na zemi a plakala. Harry seděl vedle ní a objímal ji. Ron stál za nimi a něco si šeptal s Hermionou. Přitom na Ginny stále ukazoval. "Ginny" ozval se najednou Harry, kterému to všechno došlo. "Ty jis ho milovala?" Ron s Hermionou utichli. Ginny zvedla hlavu a podívala sen a Harryho "Ne nemilovala. Já ho miluju" odpověděla a znovu se rozplakala. Harry jen přikývl a znovu ji objal. Draco měl pocit jako by znovu umřel. Kdyby duchové mohli brečet, asi by se toď rozplakal jako malý kluk. Raději opět nepozorovaně zmizel.

Bylo půl druhé ráno. Celý hrad už spal. Ginny na ošetřovně, protože dostala lektvar na uklidnění. Draco nebo spíš Dracův duch byl v astronomické věži. Ten palčivý pocit ze zjištění, že se v Ginny mílil, ho pořád ještě sužoval. Ne proto, že zemřel bezdůvodně, ale proto, že tím tolik ublížil Ginny. Najednou se vydal do Nebelvírské věže. Nebyl kolejní duch, takžemohl kamkoliv. "Pottere" řekl polohlasně, když dorazil na místo, kam chtěl. Harry se trochu zavrtěl a otevřel rozespale oči. Když zpatřil návštěvu prudce se posadil. "Malfoyi co tu děláš?" Chvíli mu nedošlo, že to není Malfoy z masa a kostí. "Musím s tebou mluvit" šeptal Draco, aby nevzbudil ostatní. "O Ginny?" zeptal se Harry. Draco přikývl. "A co chceš Malfoyi?" nemáš ani ponětí co to s ní udělalo" zasyčel Harry a nadechoval se k dalším výtkám. Nevěděl, že je Draco slyšel a že tudíš všechno ví. "Hej počkej Pottere! Já vim co jsem udělal a teď už taky vim, že všechno bylo jinak, ale mám prosbu" skočil mu do řeči Draco. "Postaráš se oní? Pomůžeš jí?" podíval se dlouze na Harryho. Toho ta otázka poněkud překvapila. "Draco už dávno mě nemiluje. Jak já bych jí mohl pomoct" snažil se Harry nějak mu to vysvětlit. "Harry ty víš, že to co mám já teď za pocity, už třeba zítra mít nebudu. Bude to pro mě jen Ginny Weasleyová z Nebelvíru, ale ona b ude cítit dál. Ty jsi ten, kdo jí teď zůstal. Buď s ní, pomož jí a pak jí udělej šťastnou. Je to tvoje holka" vynesl Draco svou žádost. Harry byl v rozpacích. Nevěřil by, že by tohle byl někdy Draco schponý říct. A taky věděl jak těžce se mu to muselo říkat. "Draco já myslim, že to co k ní cítíš, budeš cítit ještě dlouho a tak..." " Na tom nesejde Harry" přerušil ho Draco přísně "Je tvoje. Slib mi to" Harry se pousmál a přikývl. Věděl dobře, že kdyby byl Draco živý tak by ho taková věta určitě zničila. Věděl, že pořád ještě cítí. Poprvé za celou dobu co ho zná, ho chápal a soucitl s ním. "Hej Draco" zavolal na něj ještě polohlasně když byl Draco na odchodu "neměl si to dělat. Kdo mě tu teď bude nenávidět?" zeptal se Harry a usmál se. Draco se otočil a pobaveně se ušklíbl "Jen si tak nefandi Pottere. Vždycky tě budu nenávidět. To se nezmění."

Konec

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)Hezké

(Kamča, 25. 11. 2010 17:31)

Je to opravdu moc pěkný.Dá se do toho vcítit a je to poutavý:))Vážně dobrá práce:D